Kapkami deště míchaný 1

20. července 2011 v 19:39 | Narushi |  Kapkami deště míchaný
Kapitola první.


Mohutně zazíval a promnul si oči, posléze s nimi zamžoural po již vylidněné třídě a s uchechtnutím se zvedl z místa. Dlouhými prsty si projel kaštanově zbarvené, věčně zježené vlasy a s brašnou přes rameno se rozešel z místnosti ven. O svém odchodu dal patřičně vědět hlasitým zabouchnutím dveří. To, že usínal na poslední hodině dějin, nebylo neobvyklé. Často proto zůstával ve škole jediným studentem a chodíval do učebny hudební nauky. Jen se tam posadil na starou vratkou klavírní židli a tiše vybrknával melodie svých nejoblíbenějších písní na kytaru. Jeho zpěv se nesl prázdnou učebnou a on si tak nerušeně mohl zarelaxovat.
I dnes jeho kroky mířily ke zmíněné učebně a jejich majitel si zvesela pobrukoval jednu z mnoha hraných písní. Prsty ve vzduchu mačkaly imaginární struny kytary a rty se stále pohybovaly do rytmu neslyšné hudby. Jakmile otevřel dveře do učebny, padl na jeho citlivý nos nevítaný pach. Zbystřil a očima v podobě úzkých šterbinek přelétl místnost a zastavil se jimi na podivně zahaleném muži, jenž s jeho příchodem vzhlédl od černobílých kláves klavíru. Kiba chvíli nehnutě stál ve dveřích a nervózně se šklebil pod vytrvalým pohledem mladého Aburameho.
"Inuzuka?" Zazněl vyrovnaný tón Shinova hlasu a jeho oči Kibu i nadále propalovaly, byť byly schované za nepropustnými brýlemi.
"Aburame..." zavrčel Kiba nevrle, celý se napjal a vypnul hruď, aby působil vyšší a statnější. Shino jen odvrátil pohled, sebral své noty a pomalu, elegantně se zvedl z rozvrzané klavírní židle. Přehodil si batoh přes rameno a ruce zarazil do kapes od své dlouhé mikiny, jejíž kapuci nosíval věčně nasazenou, čímž zakrýval své havraní vlasy. Bezeslova se rozešel Kibovým směrem a zastavil se na dva kroky od něj. Výraz měl netečný a pohled upřený, stál rovně a i přes Inuzukovu snahu byl alespoň o půl hlavy vyšší a především rozložitější. Levé obočí mu vylétlo vzhůru, když se mladík k ničemu neměl.
"Co tady tak stojíš?!" Vyštěkl Kiba nahněvaně a rozhodil rukama ve vzduchu, pohledem přitom vzdoroval tomu jeho. Založil si ruce na prsou a zarmačil se, jeho výraz jasně napovídal tomu, že se snažil znít důležitě. Shinovo obočí se dostalo ještě výš a zmizelo pod temně zelenou kapucí jeho mikiny.
"Čekám, až uhneš ze dveří. Chci projít." Shinova odpověď byla jasná, klidná a naprosto ponižující. Kiba se s nafouklými tvářemi a rudými lícemi neochotně odsunul od dveří a propustil tak svého vyššího vězně. Neodpustil si přitom pár tichých nadávek na Shinovu adresu, které se s jeho odchodem značně zvýšily a přibraly na hlasitosti. Třískl za Aburamem dveřmi a rozdupal se na své obvyklé místo, cestou přitom nakopl triangl povalující se na zemi.
"Zasranej Aburame!" ucedil nehezky směrem k chlapci, jenž odešel, a konečně dosedl na svou židli a počal hrát. Jeho hra byla rychlá, divoká, plná vášně a hněvu. Snad to bylo tehdá poprvé, co jej za dveřmi někdo poslouchal a mírně se u toho usmíval.
Když jeho tóny utichly, vymizel i stín ze dvěří a ve škole nastalo absolutní ticho. Mladý Inuzuka se podíval na své hodinky a s úšklebkem se zvedl a vyšel ven z místnosti. Na chodbě se ozývaly jen jeho dunivé kroky od steelek a lehké šustění jeho oděvu. Došel ke skřínce, zarazil tam většinu svých učebnic a z neskutečného nepořádku vytáhl koženou bundu, jenž si posléze oblékl, zavřel skříňku a vyšel do ponurého podzimního podvečera. Nebylo nutné chodit nikam daleko, neboť Kiba bydlel dva bloky od školy v malém, ale přesto útulném bytečku společně s Narutem.
Došel ke dveřím od bytu a za pomocí klíče je otevřel. Odhodil bundu na věšák, svlékl boty a bosky se vydal úzkou chodbičkou rovnou do kuchyně.
"Kibo?" Zavolal na něj z vedlejší místnosti Naruto a přispěchal do kuchyně, celý rozzářený. Oblečen byl netradičně do rockového stylu, v ruce držel Kibovy potrhané světlé džíny.
"Není čas, převleč se!" Nakázal mu se smíchem a hodil po něm rifle a nevnímaje Kibovy otázky, zaplul zase zpět k sobě do pokoje.
"Hm." Protočil očima, přehodil rifle přes opěradlo židle a vysvlékl svoje kalhoty. Během několika minut vyběhl Naruto ze své ložnice a celý rozesmátý hodil po Kibovi i černé upnuté triko, sám si přitom oblékal ponožky a poskakoval na jedné noze.
"Ehm..Naruto?" optal se zkusmo Inuzuka a přetáhl si přes hlavu triko, rukou si následně projel hustými kadeři.
"No?" Ozval se blonďák zpoza stolu, kde už seděl na zemi a zápasil s tkaničkami od bot.
"Kam, že to vlastně jdeme?" Lehce se přitom zamračil a postoupil blíž, aby na spolubydlícího viděl. Ten se jen zářivě zazubil a mrkl na něj.
"Uvidíš!" Zatvářil se tajemně a vyskočil na nohy, chmátnul po Kibovi svou velkou dlaní a chytil ho za zápěstí. Zanedlouho už ho tahal ze dveří směrem k centru, do vlasů se jim přitom zamotávaly kapky padající mlhy. Kolem nich postupně slábnul městský ruch a s postupujícím večerem a vzdáleností vymizel úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 20. července 2011 v 19:46 | Reagovat

Shinovo odpálkovávání, nafučený Kibísek, hyperaktivní Naruto, jiskra :) To žeru. *ukazuje na sebe prstíčkem* a ta povídka je pro mě. Muhahá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama