Kapkami deště míchaný 4

24. července 2011 v 23:09 | Narushi |  Kapkami deště míchaný
Kapitola čtvrtá.



Potácel se parkem a špičkama bot nabíral zlatavě zbarvené listí. Stromy už dávno ztratily svůj kabát a teď temně čněly do nočního nebe. Rozhodně se nedalo říct, že by bylo teplo, první mrazíky ničily zbytky zelené trávy a varovaly před blížící se zimou. Při každém kroku ho nepříjemně bodlo v jistých partiích a hlava mu duněla. Dobelhal se znaveně k lavičce a velmi opatrně na ni ulehl, neb sezení nepřicházelo v úvahu. Podepřel si bradu a zavřel oči. Mysl mu zaplavila vlna nepříhodných myšlenek. Přivíral oči a třásl se zimou, ale přesto tam tak ležel, v tlumeném světle lampy.
"Zasranej Aburame!" Jen při vyslovení jeho jména jím projel mráz a ve slabinách mu nepříjemně zaškubalo. Zavřel oči a potřásl hlavou, čehož okamžitě litoval. Bolestivě syknul a rukou si projel hnědými kadeři. Povzdechl a znovu oči otevřel, zaměřujíc se na sešlápnutou plechovku pod lavičkou.
Myšlenky mu vířily hlavou a zabíjely každý kousek zdravého rozumu, v očích ho nepříjemně pálily přichízející slzy. Cítil se zhrzený, pošpiněný, cítil se kurevsky. Vztek i bezmoc jím cloumaly a dováděly ho k šílenství. Pomalu a namáhavě se zvedl, když mu po zádech přejela řezavá bolest a on byl donucen cizí silou se opět svalit na lavičku, hlava mu přitom narazila o tvrdé dřevo pod ním a tělem mu rázem projelo zděšení. Namáhavě otočil pohled za sebe, aby spatřil pachatele, ovšem namísto jednoho člověka, nad ním stáli alespoň tři.
"Hele, vole! Čum, nějakej ožrala!" Ozval se nakřáplý hlas jednoho z nich, toho nejblíž, jenž jej pravděpodobně i praštil. Natáhl ruku a chytil Kibu za vlasy tak pevně, že ho donutil se co nejrychleji otočit jeho směrem.
"Co chcete?!" Vyštěkl chraptivým hlasem Inuzuka, ačkoliv poměrně beznadějně. Pokusil se mladíkovi vyškubnout, ale jeho snaha byla marná, byl držen až moc pevně.
"Nech ho být, Suigetsu." Další hlas byl temně zbarvený, hluboký a klidný, skoro jako Aburameho, ale muž, který jím promluvil, byl o něco vyšší a měl pohledný obličej, téměř až dívčí. Ačkoliv jeho oči i vlasy byly uhelně černé. Odfrkl si a poodstoupil od potyčky. Oslovený se jen uchechtl a zasadil Kibovi ránu do boku, byl cítit tabákem a alkoholem. Napadený se pokusil bránit, ale jeho tělo bylo slabé a proti vysokému silákovi vcelku nesmyslně směšné.
"Pusť mě!" Zaškemral téměř až prosebně a znovu sebou zaškubal, čímž si vyloužil další ránu, tantokrát přímo do tváře. Pohled se mu zamlžil slzami bolesti a žaludek se mu zvedl, byl by se byl pozvracel, kdyby na to měl čas. To už ho ale další kumpán onoho siláka postavil na nohy a podržel. I přes Kibovu snahu se vyprostit, skončil na zemi. Okradený o jediný kus teplého oděvu a pomlácený na několika částech těla.
"Ty vole! To byla prdel!" Slyšel ještě výsměšný tón Suigetsa a nakonec ho znovu pohltila tma a ticho. Z posledních sil vytáhl svůj mobilní telefon a navolil číslo svého spolubydlícího.
"Kibo?" ozvalo se na druhé straně telefonátu. "Kdes sakra byl?! Já-"
"Přijď pro mě do parku, prosím..." Tichý hlas muže na druhé straně drátu očividně vyděsil, neb okamžitě zavěsil a během několika desítek minut už se ozývaly vzdálené kroky uspěchaného běhu.
"No do prdele!" Ulevil si blonďák, když spatřil svého kamaráda, doběhl k němu a oaptrně mu pomohl na nohy. Podepřel ho a pomalu ho odváděl od místa činu domů. Cestou se ho různě vyptával, ale moc kýžených odpovědí nedostal.
***
Neděli i pondělí strávil Kiba v bezpečných místech svého pokoje, ve své teplé posteli a vylehával zranění a psychickou újmu. Naruto mu tam několikrát donesl jídlo a pokaždé se vyptával, jak mu je. Byť to Kibu otravovalo a raději by byl sám, byl mu zároveň i vděčný, že se o něj přítel stará. V pondělí večer se konečně vyhrabal z postele a objevil se v kuchyni zrovna ve chvíli, když Naruto připravoval dvě velké kávy.
"Už je ti líp?" Zeptal se přes rameno, zatímco sypal cukr do hrnků, posléze se otočil a položil jeden hrnek před kamaráda. Otočil si židli opěradlem k sobě a obkročmo na ni usedl. Kiba po něj hodil úšklebek a napil se, další blonďákova slova ho všakatolik zarazila, že se horkou kávou zakuckal.
"Cože jsi to říkal?" Zeptal se nevěřícě a naklonil se přes stůl tak rychle, div onu kávu nerozlil.
"..že se po tobě ptal Aburame."
Kibovým žaludkem i slabinami projel podivný pocit a jeho tělo zaplavilo horko. Nepříjemně se ošil, uhnul pohledem, cítil, jak se mu tváře barví do šarlatova. A hned na to děkoval bohu, že je Naruto takový nevšímavý blbec a jeho reakci přešel vcelku s klidem.
"Aha." Dodal Kiba co nejklidnějším tónem a snažil se shodit svou nově nabranou červenou fasádu. Raději se tedy otočil zády, cosi zamumlal o koupelně a zmizel Narutovi z očí.
Následujícího dne ve škole se Aburamemu úšpěšně vyhýbal. Proplouval dopolednem a stále se na své židli nevrle vrtil. Určité partie stále pobolívaly a jeho ego drsňáka spadlo pod bod mrazu. Věčně se válel po lavici a ukrýval své monokly od předešlých událostí a sotva se soustředil na výklady. S koncem vyučování končilo i Kibovo trápení, počkal, až všichni opustí třídu a sám se začal pomalu balit, zády ke dveřím. Byl by zůstal v klidu a dobalil si, kdyby ho za bok nechytila podivně známá velká dlaň. Ztuhnul a tělem mu již poněkolikáté za pár dní projel ten prazvláštní pocit horka. Přimknul víčka pevně k sobě a donutil se zhluboka dýchat, opatrně zvedl hlavu a dovolil si pohlédnout za sebe.
"Něco sis u mě zapomněl, štěně." Zamručel Aburame sladkým tónem, na který Kibovy slabiny nechtěně, přesto silně, zareagovaly. Ihned si za ten pocit nadával a snažil se Shinovi vymanit.
"Co ještě chceš?" Snažil se, aby jeho hlas zněl sebevědomě, ale poslední dobou ho akorát zrazoval. Kurva. Otočil se čelem k nepříteli a zapřel se o lavici, ve snaze se co nejvíc odtáhnout.
"Kampak?" Zas ten klidný tón, zas ten propalující pohled schovaný za brýlemi. Zas ten pocit chtíče a nevysloveného. A stále ta nenávist! Zas ty velké ruce přikované na jeho bocích, a znovu ten horký dech na jeho tváři. Neubránil se. Znovu jej uchvátil ve vlhkém polibku plném touhy, hněvu a bolesti. I přes všechnu nenávist cítil, že takhle dokáže žít. Ve stínu jeho velikosti. S pocitem nicotné děvky, a když se jeho ruce samy rozputovaly po Shinově těle, nikdo mu nebránil. Měl volné pole působnosti a místo toho, aby ho odstrkoval, přitahoval jeho tělo blíž, dostával se do kalhot a spokojeně knučel jako ta děvka, kterou ve skutečnosti byl.
"Inuzuko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady_K!k Lady_K!k | Web | 24. července 2011 v 23:10 | Reagovat

Hello girl! :) Vonku je počasie pod psa, všade samá voda a ak si si toto leto takto určite nepredstavovala, nie si sama! :( Sedieť za počítačom v strede leta určite nie je bohviečo ale môžeš si to aspoň trošku zpríjemniť dobrou zábavou na najlepšom dievčenskom webe! Nájdeš tu všetko čo ťa zaujíma z oblasti módy, make-upu, zdravia, lásky, varenia a hudby. Je tu pre teba samozrejme aj poradňa, super testy či katalóg designov :) Letné slniečko to síce nie je ale náladu určite zlepší! Tak neváhaj a zavítaj na ten najlepší web pre všetky dievčatá a hlavne si uži velaaaa zábavy!!! :)

2 ^^Brooke BrokenSmile<3 ^^Brooke BrokenSmile<3 | Web | 24. července 2011 v 23:12 | Reagovat

zajímavý blogísek :o)

3 S. S. | Web | 24. července 2011 v 23:15 | Reagovat

Velmi pěkně napsané:)

4 paní archivová paní archivová | Web | 25. července 2011 v 10:21 | Reagovat

Cítil se zhrzený, pošpiněný, cítil se kurevsky. - Úh, perfektní věta, hlavně ta poslední částečka. Dostalo mě to.
Teď jsem šťastná, že ti Kuba (?, jop) pomohl s inspirací, protože tahle kapitola se mi hrozně líbila. (Samozřejmě ten konec asi nejvíc, protože tam byl Shino ^^, ale chápeš, jak to myslím, líbila se mi celkově a hodně. Dokonce tam byl i Sui!) :) Kiba se nám pěkně hroutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama