Ještě jedno slovo a nepřežiješ 2

24. ledna 2012 v 10:31 | Narushi |  Ještě jedno slovo a nepřežiješ
Kapitola druhá.

Otravný zvuk jeho mobilního telefonu vytrvale vyzváněl a odtrhával Naruta z příjemného snění. Když už se zvonění stalo neúnosným, vyhrabal se muž z tepla postele a pouze v trenkách došel k ledabyle pohozené policejní bundě, kde konečně vytáhl telefon. Na displeji bylo skryté číslo, což mělo vždy označovat šéfku.
"Jo?" rozespale promluvil a ihned onoho zvednutí zalitoval. Přísný hlas se roznesl snad celou místností, Naruto div neuskočil a neupustil drahou věcičku na zem. Tsunade-sama se zdála nepříčetná, přesně, jak tipoval několik hodin předtím. Trvalo dlouho, než se její hlas zklidnil a ona se normálně zeptala.
"Proč jsi ho zabil, Naruto?" znělo to zoufaleji, než on sám čekal, nadechl se k odpovědi a se zaťatými zuby se doznal.
"Zabil by Saie."
Z telefonu se chvíli nic neozývalo, ani mělké nádechy jeho šéfky.
"Víš přece, že tahle práce oběti často přináší-" její slova se však s uvědoměním ztratila ve vzduchu někde mezi jejich spojením. Tsunade víc neřekla, a tak Naruto mlčky zavěsil, věděl, že zpět už nezavolá.
Textovka, která tam byla již z předešlých hodin, a která jej očividně nevzbudila, hlásala, že Sai je již doma a zranění budou brzy zhojena. S tichým odfrknutím položil telefon na botník vedle klíčů a zamířil pomalu do menší kuchyňky. Cestou se neopomenul podrbat na svém velectěném pozadí, ach ano.
V ledničce zatápal po zbytcích mléka a jeho oblíbené polévky. Sám se usadil ke stolu a ohřál si jídlo, zatímco se rozhlížel po rozbordeleném, prázdném bytě. Kdyby to nebyl Naruto, možná by se v těchto chvílích cítil skutečně sám, je i dost pravděpodobné, že se tak cítil. Povětšinu času to však byl veselý cholerik plný energie, bez studu prosadit si svou.
Když dojedl, zvedl do od stolu a nasoukal se do modrých džínsů, oranžového trika a kožené černé bundy. Na botníku sebral klíče i telefon a opustil svůj neuklizený byt. Cesta autem na hřbitov byla tichá, bez rádia a veselého zpěvu. Na zadní sedačce se mu ledabyle povalovala hřbitovní svíce, která při prudších zatáčkách, neb Naruto řídil po většinu svého času jako prase, téměř létala z místa na místo. Netrvalo to dlouho a auto se ponořilo do mrtvolného klidu s momentem, kdy Naruto vytáhl klíčky ze zapalování. Dveře bouchly, vrata od starého hřbitova zaskřípala náporem mužovy ruky, tráva pod jeho botami mírně zaševelila a náhrobní kameny jej uvítaly do své ponuré atmosféry. A jak bylo již jeho podivným zvykem, vždy se ohlížel po náhrobcích s jistým zsinalým pohledem a neverbálně četl jejich Epitafy. Byly to jména mužů a žen, které znával, ale i jména, která se pouze doslechl z historie jejich zásahového oddílu. Došel až na konec poměrně dlouhé řady a zastavil své kroky u jednoho z nejnovějších náhrobků. Sehnul se, aby sebral starý smetáček a otřel z hrobu veškerý nános špíny a prachu. Pečlivě, což pro něj bylo velmi neobvyklé, očistil místo, kde bylo vytesáno jméno a popisek. Těžce si povzdechl a opatrně položil svíci doprostřed hrobu, pomocí sirek zapálil oheň a narovnal se. Mlčky shlížel na vytesané jméno na kameni, v modrých, jindy zářících očích, nyní převládal smutek.
"Jak se máš, Sasuke?" pronesl tupě bezbarvým tónem do éteru, zatímco gládou lehce ťukl na roh kamene.
"Stojí to za hovno, co? Jo. Už dlouho sem tu nebyl." Promlouval k tichému, navždy mlčícímu hrobu, "dostal sem novýho parťáka, ten hajzl nestojí za nic. Už je to několik měsíců a on je pořád neschopnej." Tlumeně se zachechtal, v tom činu však nebyl sebemenší náznak veselí a smíchu, ba spíš tupá řezavá bolest. Samozřejmě to, co říkal, nebyla tak docela pravda, ale Naruto už byl zkrátka takový, neměl Saie rád.
"Je fakt blbý, žes' mě tu takhle nechal, víš?" mluvil dál a nezajímal se o to, že by ho mohl někdo slyšet. Jediní, kdo poslouchali, byli lidé dávno na druhé straně světa. Přešlápnul a strčil si ruce do kapes od kalhot.
"Nikdy nebude takovej parťák jako ty, Sasuke." Spodní ret se mu při vyslovení toho jména znatelně zachvěl, zavřel oči a zakroutil rychle hlavou, a když je znovu otevřel, tvář mu brázdil posmutnělý úsměv. Natáhl vzduch do plic a nárazově jej vydechl, ruce v kapsách svíral v pěsti, přičemž v jedné z nich cosi právě mačkal.
"No," mlaskl "málem bych zapomněl, něco sem ti přivez." Ne, vskutku si nepřipadal jako pomatený debil, byl to zkrátka on a čas od času se chodil podívat na svého přítele a parťáka. Vytáhl z kapsy maličkatou věc, kterou si nejprve prohlédl, než ji připevnil na náhrobek vedle Sasukeho podobizny. Byla to malá klíčenka ve tvaru vějíře Uchiwa, obarvená do červeno bílé, obě barvy byly uprostřed vějíře separovány od sebe tenkou linkou.
"Chybíš tu, Sasuke…" a s těmito slovy se ztěžka otočil od náhrobku a spěšnou chůzí kráčel zpět ke svému autu.
Prospal většinu dne, proto nyní nebylo divu, že se začínalo stmívat, slunce pomalu věznila nastávající temnota a Naruto neopatrně řídil směrem do prohnilého centra jeho rodného města. Věřil, že město bude jednou žít v naprostém míru a bez zločinů, proto pracoval právě pod křídly Tsunade-sama jako zásahová jednotka.
Ichiraku Bar byl přímo v centru města s malým parkovištěm před budovou, a tam Naruto zastavil, aby si užil pár chvil s dobrým jídlem a pitím, neboť to byl jediný bar ve městě, který podával nějaká jídla.
"Oi, Naruto-san, co si dnes dáte?" Zvolal postarší muž od pultu, jen co zahlédl blonďatou záplavu vlasů a charakteristické jizvy ve tvaru fousků na tvářích.
"Saké a miso ramen, staříku." Přes tvář mu přelétl přátelský úsměv a rukou se mimoděk podrbal na týle, porozhlédl se po poloprázdném baru a na jeho úplném konci zahlédl příjemné místo k sezení. Svlékl si bundu, hodil ji na sedačku a usadil se vedle.
"Prosím," mladičká servírka mu podala objednávku a usmála se na něj, "dnes bez kolegů, pane?"
Naruto s úsměvem přikývl, poděkoval a pustil se do jídla. Během několika minut spořádal velké miso a nalil do sebe saké.
Pohledem prolustroval bar a nohou jemně dupal do rytmu hudby linoucí se z juboxu, očima se zapíchl na jediné tancující slečně na parketu, pomalu hýbala boky a lascivně se přitom usmívala, jejímu pohledu neunikl ten Narutův, a tak se rozešla jeho směrem.
Oděna jen do černých kraťásků a fialově zbarveného trička na zip, ve kterém ukazovala jak ploché bříško, tak bujné vnady. Naklonila se přes stůl a dolila muži do sklenky saké, přičemž se velmi provokativně posadila na stůl.
"Co při večeru tak sám, pane?" olízla si rudě namalované rty a sejmula brýle z očí, aby ukázala jasně růžové kontaktní čočky. Pohodila dlouhými, rusými vlasy a zamrkala. Naruto zprvu velmi překvapeně hleděl do jejích očí, poté polkl a na ex do sebe doslova kopl panáka saké, nestačil ani sklenku položit a už mu lila dalšího.
"Neumíte mluvit, pane?" její hlas zněl vyzývavě, naklonila se blíž k němu a usmála se, Narutovy líce nabraly mírně nachový odstín, když mu suverénně nastavila výstřih přímo před obličej. Slušně se odtáhl a věnoval jí jeden ze svých veselých úsměvů, sledoval, jak si drze bere jeho saké a pije jej. Pozvedl mírně obočí a zakroutil pomalu hlavou.
"Jmenuješ se?" konečně se ozval Naruto a zvědavě si ženu prohlédl, od pohledného obličeje, až po sexy postavu.
"Říkej mi Karin." Ladně seskočila ze stolu a usadila se vedle něj, sklenku s nově nalitým saké mu přistrčila k ústům a on neváhal, chopil se jí a tekutinu vypil.
"Naruto, jen Naruto." Zvesela se na ni usmál a pohodlněji se opřel do opěradla, stále si ženu se zaujetím prohlížel.
"Kde jsi přišel k těmhle?" Dlouhým, upraveným nehtem přejela po linii jeho jizviček na tváři a mimoděk zavadila o jeho spodní ret. V Narutovi to evokovalo další příjemný úsměv. Pokrčil rameny a naklonil hlavu ke straně.
"Ani nevim." Pronesl pohotově a sledoval cestu jejího prstu, jež se táhla přes jeho vrchní lem trička, po hrudi až k pevnému, vypracovanému břichu a u lemu kalhot se zastavila.
Nebylo pochybu, že ho Karin okatě sváděla a nutno podotknout, že v tom nebyla špatná. Naruto nepatřil k mužům, co by potřebovali kurvy na jednu noc, aby si zvyšovali ego. Pozorně sledoval Karininy náznaky a bylo zjevné, že se dobře bavil.
"Zajímavé, velmi zajímavé," přehodila si nohu přes nohu a ramenem se opřela o to jeho, očividně se nehodlala vzdát bez boje. A i když byl Naruto sebevětší idiot a spoustu schovaných ženských náznaků nebyl schopen rozpoznat, tato žena se jimi nijak netajila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 20. ledna 2014 v 15:05 | Reagovat

Zajímavé, prostředí zločinu a práva. Sice mám ráda, když je Naruto na špatné straně, ale i tak to bude možná zajímavý příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama